Ráno byl start stanoven pro první dvojici na 7:30 h. Protože se brzy stmívá a trať nebyla zrovna nejjednodušší, chodilo se po dvou každou minutu. Za hodinku a kousek byl prázdný kemp, což byl pro pořadatele balzám na duši (závodníci nechť prominou :-) ). Vyvenčili jsme své psíky, energii si vybili házením talíře, takže na místo dogtrekku jsme se na chvíli přenesli na frisbee. Agility jsme pak praktikovali přeskakováním spadlých větví a coursing si Byema zaběhla při honění Majloše od Fabiánků :-)


Kolem desáté hodiny jsme vyrazily do Arnoltického hostince, kde na závodníky čekala kontrola. Pan hostinský každému na zadní stranu itineráře originálně nakreslil jakéhosi pséka neidentifikovatelného plemene a stvrdil svým podpisem. V hospůdce bylo příjemně teploučko, někteří svou zastávku zdrželi až na hodinu odpočinku, někteří si nechali nakreslit pejska a hurá zase
na trať - ale těch bylo opravdu málo ;-) Chvilkama jsem vyrazila na trať také, ovšem opačným směrem, abych něco nafotila a hlavně šla naproti Lianě, zvěčnila ji taktéž a navnadila teplou polévkou již za několik desítek metrů. Li šla od začátku s Pavlou a Floydem, holky ve výborné náladě, na psech nebyla znát únava, akorát jako první pořadatel na ráně jsem schytala to, že: Co to jako bylo za ten příšerný kopec po Růžáku?!?!?! Hihihi byl fakt příšernej, ještě že jsem se z něj tentokrát ulila :-))))

Po kontrole jsme se Zuzkou ještě zajely pro "raněné" :-) a už si to zase chvátaly do kempu. Fabiánkovi zapisovali již první vracející se. Začalo se stmívat, a tak přibývalo telefonátů: Jsme tam a tam, přijeďte pro nás.

I když jsme si myslely, že trať je na orientaci jednoduchá, na pátečním meetingu se nikdo neozval, že by se už ztratil v mapě, byli i tací, kteří došli úplně někam jinam, než měli. Hrdinou dne však byl pro mě jeden slovenský doprovod, který zašel až do Německa :-), ale například taková Martina s Jessikou se dokonce svezly i na pramicích, byť tudy cesta tedy nevedla ani omylem :-))) Po převezení na druhý břeh - zadarmo (dovedu si představit Martinky utrápený výraz :-) ) se zase napojila na správnou cestu, nicméně toho holky měly dost, a tak když jsme jely na Mezní louku pro ostatní, využila toho a již se spokojeným výrazem jsme je dovezly domů ;-) Kilometrově toho však nachodily víc než byla celá oficiální trasa treku :-) Večer v našem luxusním pokojíčku, který jsme okupovaly ještě společně s Pavlou a Lijánou, nám o tom všem Martina vyprávěla a i holky přidaly své zážitky z trasy. Dle vyprávění se jim trasa líbila a dle jejich chůze jim dala i zabrat :-)

Po desáté hodině večerní přišlo vyhlášení, které jistě mnohým přišlo vhod, aby ráno mohli vyspávat a nebo jet brzy domů. Všichni dostali účastnické listy a balíčky s dobrotami pro své čtyřnohé miláčky, umístění však i pytle granulí a medaile. Já jsem dostala veřejné poděkování za pomoc a mé psí holky si také pochutnaly na dobrotách, které dostaly od Zuzky. Největší balzám na duši však byl dík za uspořádání této akce od mnohých účastníků a velmi příjemná atmosféra. Pro naší paní šéfovou ;-) je to další motivace, jak z podzimního dogtrekkingu udělat pravidlo a já se už teď těším na další akci, které se zúčastním jako regulerní závodník a doufám, že se napřesrok Zuzce zase podaří uspořádat tento mid v národním parku České Švýcarsko, které je prostě úžasné.

Více fotek